Brazilie, to je fotbal a tanec. Brazilie to je fotbal, plaze, a tanec... Rio, to je plaz Flamengo a tanec. A taky Mega Technoparty
Je patek odpoledne... Je vedro, je dusno, je po desti... Po klikatym chodniku podel plaze se prohani par sportovcu, kteri veri, ze behat podel petiproudove silnice je zdrave... Je Pao de Acucar a naproti na kopci Corcovado stoji pan obleceny do prosteradla s otevrenou naruci. Je Rio de Janeiro
Kdo by se jel ohřát, shlédnout čokoládky z pláže Copacabana viz přiložené foto, a samozřejmě zatančit si ?
V našem chytrém průvodci se píše, že Salvador je město, kde "music never stops", kde bydlí ojedinělé bojové umění černošské populace - Capoeira, město plné afrických ritmů, samby a dobrého uličního jídla.
Je to misto, odkud neni videt nic nez nadhera. Vesnicka jako na dlani, ocean, ktery dava vsanc sve chladne hektolitry slane vody, aby uhasil zhnouci kotouc ritici se dolu z nebe po dlouhe, narocne draze, aby zcela unaven vecer klesl do naruce sve milovane starenky jako Ded Vseved a pri trech snech prisel o sve posledni vlasy...
{Mala galerie nadhernych mist, kde vsude jsme se dostali.
Opravdu jen kratoucke svedectvi o tom, jak pri cestovani obchazi zdesene skupinky travelleru prizrak nemoci, jez po zeleznych podvodnich orich dostala jmeno Ponorka, a jak se ji vyvarovat :)
Rano za mnou prisla Brook Shields. Ze pry zna moc hezke misto, tady zarohem a ze pry tam musime hned vyrazit, je to na cely den. Kdo by odolal ;). A tak se ctverice odvaznych dobrodruhu vydava tam, kde uprostred pouste priroda pousti sladkou, kristalovou vodu...
Mistni znaji salsu. Mistni salsu netancuji. Mistni znaji kroky salsy, resp Mamba a pod. Mistni ale salsu netancuji. Mistni si na svych party vsude pousteji desive tony pseudopop Lambady se zamilovanymi texty a rikaji tomu FORRO.
Neni mym zvykem psat o tom jak a kde si zrovna lebedime, jestli to je dokonale luxusni hotylek s bazenem na strese nebo pajzl plny hmyzu a tlejiciho buhviceho. Tentokrat nas bozi prozretelnost ale zavedla na takove misto, ktere se vymyka vsem mym cestovatelskym zkusenostem.
Nechte ocean plivat na pevninu nekolik stoleti ciry, bily pisek. Nechte vitr, at z nej utvori kilometrovou radu velikych dun. Nechte prirodu, at uprostred dun necha pramenit cirou vodu, ktera se sleje do pruzracnych lagun. Na pisecne rovine usidlete nekolik rybarskych rodin. Vytvorte tak vesnicku, zcela nenapadnou, ktera za padesat let pohne turistickou ekonomikou strme vzhuru. Vitejte v Jericoacoara.
Zavonely langusty. Nebo krevety. Jeste to od sebe nerozeznam, kazdopadne me to probudilo. Nademnou se sklani prodavac ve slamaku a pred ocima mi mava velkym krabem. Vedle mne lezi dopia sklenice Caipirinhy a po rozpalenem pisku poskakuji hnede mulatky. Modro nademnou, modro a zluto podemnou. Lezime na lehatku na praia de futuro a nam to spis pripada jako futuro de paradiso...
Mr. Gringo se dostavil presne a vcas, pintlich na minutku. Michal jeste rano v pokoji matla muj ruzovej gel na vlasy na svuj zsinaly oblicej. Oba jsme videli Mesto Bohu (doporucuji!) a oba nevime co nas ceka. Mame predplacenou turu do mist, kde bohati zatim nebydli. Do mist, kde si drogy podavaji kliku u dveri se zbranemi, kde se o sve vlastni vuli nesmime vyskutnout. Jeden z nejslavnejsich SLUMU na svete - Favela Rosina.
Po Brazili behame uz nejaky ten den. Vcera jsme ale od Nory dostali email, ze by se hodil i nejaky uvod, aby tady ty clanky nevyznely trochu off topic. Vzdy jsem mel ve zvyku z cest posilat domu reportaze a tak jsme na par poslednich zacali tvorit vlastni stranky...
Z okapu domu se rine proudem voda na chodniky, ktere nejsou vubec pripraveny takovou spoust pojmout. Schody do metra se meni ve vodni tobogan a levna pracovni sila v podchodu zapasi s velkou vodni sterkou a okolo ceduli "pozor neupadnete - voda" prohani veletok do odpadovych kanalku okolo nohavic promoklych lidi. Jiz dlouho pry v Riu takove pocasi nepamatuji a tak se misto plavek a opalovacich chemikalii nasim nejlepsim pritelem stava maly, automaticky destnik...